Přemysl Sobotka: Dluhy nezmizí škrtem pera
V posledních letech politika zhrubla, skoro se mi až chce říct, že velmi zhrubla. Vy jste součástí velké politiky od roku 1996. Česká politika udělala od té doby velký krok. Otázka je ale kam?
Přemysl Sobotka: Máte absolutní pravdu, politika dramatickým způsobem zhrubla. Musím říct, že zaplať pán Bůh v Senátu, kde se s politiky setkávám především, není ta politika tak hrubá. V Senátu není tolik osobního napadání, udržujeme si tam politickou kulturu bez osobního podtextu. Stále ještě umíme po tvrdé diskusi přes mikrofon sednout spolu na kafe, dát si cigaretu a popovídat si o běžných věcech. Bohužel, zhruba od roku 2004, 2005 se tu objevil fenomén Rath, Paroubek. Ti dva přinesli do Poslanecké sněmovny opravdu hrubost. Navíc je to hrubost, která je mediálně prezentovaná. Lidé se pak dostávají do situace, že to všechno zplošťují a dávají nás do stejného balíku. Já nechci být s těmito lidmi pohromadě!
Vy jste v kampani hodně aktivní. Je tím vaším hlavním hnacím motorem právě styl politiky těchto dvou pánů?
Přemysl Sobotka: Já tvrdím, že politik má pracovat celé své funkční období, a myslím, že Liberečané a lidé tady z okolí vědí, co dělám. To nemá nic společného s volbami. Mohu ale připustit, že ano, ta aktivita je teď trochu větší. Nebojím se přiznat, že chci, aby ODS volby vyhrála. Jsem člověk, který má určitý kredit a chci si ho uchovat. A chci, aby podobný kredit měla i ODS. I proto jsem před časem vystoupil proti stylu práce Mirka Topolánka.
Vy jste dokonce kvůli stylu politiky bývalého předsedy ODS dobrovolně odešel z nejužšího vedení ODS. Přitom jste jedním z mála lidí, kteří reprezentují politiku ODS prakticky od jejího začátku. Jste zpět v Grémiu občanských demokratů?
Přemysl Sobotka: Moje členství v Grémiu, což je nejužší vedení ODS, nebo ve výkonné radě je dáno tou ústavní funkcí, kterou zastávám. Já jsem již několik let v podstatě nejvyšší ústavní činitel z řad ODS, což mě k přítomnosti ve zmíněných orgánech ODS opravňuje. Můj odchod byl dobrovolný, sám jsem řekl, že nebudu sedět u jednoho stolu s Mirkem Topolánkem, který mne urážel. Nepřiznal si ani centimetr toho svého velmi špatného rozhovoru, ale i dalších věcí. V momentě kdy Mirek Topolánek odešel z vedení ODS, tak já jsem se tam automaticky vrátil.
Před časem jsem vás slyšel říkat výzvu „Volte pravou rukou, volte ODS“. Co by mělo být tím hlavním argumentem po volbu ODS?
Přemysl Sobotka: To se dá velmi jednoduše říct. Máme aktuálně za sebou, tedy doufejme, že máme za sebou tu nejzávažnější ekonomickou krizi. Odrazili jsme se malinko ode dna a najednou se objevil fenomén Řecko, předtím to bylo Maďarsko, Lotyšsko. To je problém, který podle očekávání chytrých lidí z toho finančního a ekonomického světa, může potkat i další země. Hovoří se o Portugalsku, Španělsku, Itálii … Mým přáním je, aby k tomu nedošlo v České republice. Všechno co dnes slibuje sociální demokracie je obrovská zátěž do státního rozpočtu. My hledáme cestu jak vyřešit ekonomický problém v České republice, to obrovské zadlužování, ten trend, který je. Já osobně si myslím, že každý volič by si měl uvědomit, že v této chvíli každý z nás, od malých dětí až po seniory, dlužíme 130 tisíc korun do státní pokladny. To je přeci věc, kterou musíme jednou zaplatit. Není možné si myslet, že škrtem pera zmizí tento obrovský dluh. ODS jasně signalizuje, že to chceme řešit a známe cestu jak to udělat.
Situace v Řecku je velmi vážná. Není pro ODS výhodou, že se ještě před volbami ukázalo, kam mohou zemi přivést velké dluhy?
Přemysl Sobotka: Ono se to jednou objevit muselo, že falšovat statistická data a zadlužovat stát je velmi špatný krok. Musíme si uvědomit, že to bylo na podkladě nepředstavitelného sociálního polštáře, který vytvořila socialistická vláda v Řecku. Myslím si, že kupovat si tímto způsobem občany své země není dobře. Dnešní restrikce, která tam bude tvrdší, než kdyby tu situaci řešili před pěti, sedmy lety.
Opusťme svět velké politiky. Jedno konkrétní téma je na stole i tady u nás, v Libereckém kraji. Týká se polské elektrárny Turów. V médiích se píše, že proti této elektrárně bojujete ...
Přemysl Sobotka: Bohužel jsem se dostal do situace, kdy se to mediálně přetočilo a mluví se o tom, že bojuji proti elektrárně v Turówu. To ale není pravda. Já chci informace, jaký vliv to bude mít na životní prostředí v celé oblasti. Starostové z Frýdlanstka, se kterými jsem se sešel, byli záměrem polské strany velmi znepokojeni. Teď nemluvím jen o ovzduší, mluvím i o podzemních vodách. Já jsem se sešel s dnes už bývalým ministrem životního prostředí, sejdu si i s paní ministryní současnou a budeme se dohadovat o dalších krocích. Jsme v těsné blízkosti hranic a podle mého názoru zde platí i názor druhého státu. Já chci znát podrobnosti celého projektu, tady se totiž někdy zamlžují, někdy zakřivují data. Já nebojuji s elektrárnou Turów, já bojuji za to, aby byly na Frýdlantsku standardní podmínky pro život.
Jak jste vlastně schopen vnímat a vstřebávat tzv. regionální témata? Jako předseda Senátu Parlamentu České republiky máte našlapaný diář, řadu schůzek i reprezentačních povinností. Jak zvládáte vnímat Liberec a okolí?
Přemysl Sobotka: Mám jednu zásadní větu, a myslím si, že jsem jí dodržel: Pražáka ze mne neudělají! Já jsem, a vždy budu, obrovský patriot nejen Liberce, ale celého našeho krásného, nádherného kraje. Já dneska nevím, jestli je středa, sobota nebo neděle. Ale snažím se o víkendech, pokud mi to práce dovolí, a především v pondělí být tady v Liberci. Být tady znamená řadu jednání, která probíhají v mé kanceláři, nebo jezdím po celém kraji a seznamuji se s věcmi, které pálí lidi, a je jich řada. Některé by se při dobré vůli daly už dávno vyřešit.
Blíží se parlamentní volby. Podle všech průzkumů je vyhraje ČSSD, podle těch samých průzkumů ale levice nezíská většinu. Mohou podle vás dopadnout volby pro pravici dobře?
Přemysl Sobotka: Pro mnoho voličů a občanů budou reformy trochu bolestivé. Dnes je ale čas, aby to bolelo jen trochu. Pokud bude pokračovat vláda sociální demokracie, která je podle pana Paroubka ochotna vládnout s Marťany i komunisty, tak to pak bude strašlivě bolet. Všichni známe příběh těch zemí, které si už tou bolestivou léčebnou kúrou prošly. Platy o 15%, důchody o 20% ... a tak dále. Toto jsou bezpodmínečné kroky, které potom striktně nařizuje Mezinárodní měnový fond nebo Evropská unie. Pojďme ty kroky začít dělat dříve nežli později. Teď ještě nebudou tak bolestivé. Slibům pana Paroubka lidé snadno uvěří, jednou to ale musí celé zaplatit. Když vidím toho „hezkého“ člověka z billboardu, tak bych každému rád připomněl jeho projev po prohraných volbách v roce 2006. To byl pravý pan Paroubek, takto bude zacházet s námi se všemi.
Jako lékař jste mockrát zažil situaci, kdy jste si říkal, že kdyby pacient přišel dřív tak by ho to tolik nebolelo. Jak je vlastně těžké stát se z lékaře politikem?
Přemysl Sobotka: Ono to nebylo tak komplikované. Mám za sebou výchovu člověka, mluvím o svém tátovi, který byl v roce 1948 i 1968 perzekvován. Sice neseděl ve vězení, ale občas nám zmizel z domova. Bylo to dost tvrdé. Tátova výchova byla jasná. On vždycky říkal, že každý „ismus“ je hrůza, že je to špatně. Tím „ismem“ končil jak fašismus a nacismus, tak také komunismus. Demokracie je strašně křehounká a je potřeba se o ni starat. Když jsme se do toho světa vrátili tak jsem vstoupil do politiky. Nejdříve do komunální politiky, když jsem v roce 1996 byl po demokratických primárních volbách navržen do Senátu, tak jsem šel do politiky a vyhrál jsem. Následně se mi to podařilo ještě dvakrát. Letos se pokusím svůj mandát obhájit ještě jednou.
A jak je to těžké po psychické stránce? Jako lékař jste pomáhal poměrně adresně, konkrétním lidem, kteří byli za vaši pomoc vděční. Jako politik se snažíte dělat, co považujete za potřebné a užitečné, přesto se kolikrát vděk nedostavuje nebo je vaše jméno dokonce politickými konkurenty vláčeno v médiích.
Přemysl Sobotka: To mi říkává vždycky manželka. Mohl jsi dělat v klidu primáře a být oblíbený jak jsi býval. Mně to ale lákalo, a opravdu si myslím, že tu demokracii tu nemáme na věčno. V roce 1948 k jejímu pádu stačilo jen pár hodin. Máte-li dobrá zrcadla, která vás udržují v kondici, tak se moc nezměníte. Zrcadlem myslím zpětnou vazbu, kterou mi obstarávají lidé z mého okolí, kteří mi řeknou „tak tohle jsi řekl úplně špatně, takhle se nemůžeš chovat“. Myslím, že mohu říct, a mám to potvrzeno i z těch zrcadel, že mě ta léta v politice nezměnila a zůstal jsem stále stejným člověkem, jako když jsem byl lékařem.
Stává se vám ještě, že někdo zaklepe na dveře, před obličej vám strčí rentgen a požádá vás o odborný lékařský názor?
Přemysl Sobotka: Možná se budete divit, ale i přesto, že medicínu už dlouhé roky nedělám a dělat nebudu, občas lidé přijdou a požádají mne o konzultaci či o radu co dělat. Někdy jsem velmi potěšen kvalitou našeho zdravotnictví a hlavně tím osobním postojem lékaře a sestry, někdy se mi chce křičet, když lékař dělá věci, které se mi dramaticky nelíbí, protože neodpovídají standardnímu medicínskému postupu. Ona je totiž ta medicína kromě toho skutečného léčení také o psychologii a to někdy někteří zdravotníci zanedbávají.
Hippokratova přísaha mimo jiné říká „Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.“ Je to vůbec možné v politice plné kompromisů?
Přemysl Sobotka: Správně jste řekl, že je to o kompromisu. On je celý život o kompromisu, i soužití s manželkou je o kompromisu. Není možné sahat k nějakému násilí nebo tvrdému prosazování svých postojů. Pokud ten kompromis nepřesáhne tu únosnou míru toho, co člověk ještě považuje za kompromis a nikoli za pokřivení charakteru ať už politického nebo soukromého, tak se s tím člověk nějak musí umět vyrovnat. Pokud to ale přesáhne tu únosnou míru tak vystupuji individuálně. Myslím si, že i to moje vystoupení proti Mirkovi Topolánkovi bylo vnímáno zpětně vzato dobře.
Už jste zmínil, že budete chtít obhájit svůj senátorský mandát. Kdyby vám to čistě teoreticky nevyšlo, umíte si představit své působení ve zdravotnictví třeba v manažerské funkci nebo byste přijal roli důchodce?
Přemysl Sobotka: Celý život sportuji. Neuvažuji o tom, co by bylo, kdybych prohrál. Uvažuji o tom, jak vyhrát. Ale samozřejmě, ta možnost tu existuje. Příliš by mě to nepotěšilo, určitě bych si ale nesedl na zápraží a nepřemýšlel bych nad nesmrtelností chrousta, na to se ještě cítím dostatečně fit. V důchodovém věku sice už jsem, důchod ale neberu. Myslím si, že nehraje roli jak je kdo starý, ale na kolik se cítí.
Jak moc bolí, když člověk ve vašem věku, nebudu tedy říkat důchodce, spadne z kola? Stalo se to prý poměrně nedávno ...
Přemysl Sobotka: Už jsem říkal, že jsem sportovec a mám rád i adrenalin. To jsou moje hory, moje cesty v Dolomitech. Teď se otevíral speciální track v lese, a já jsem se nechal po dvaceti letech přemluvit, abych sednul na horské kolo. To kolo jsem neznal a mělo zcela jiné vlastnosti, jiné parametry. Navíc mi nastavili sedlo na úroveň závodníka, což jsem nepostřehl. Takže když jsem přibrzďoval v zatáčce a chtěl jsem si šlápnout nohou na zem, tak mi chybělo dost centimetrů a hold jsem se skutálel, a to se mi podařilo hned dvakrát. V dané chvíli špatně hýbu ramenem, ale zatím jsem nezatížil svými obtížemi žádného lékaře, věřím, že to vyřeším sám. Vlastní cesta v tom lese byla opravdu nádherná, každému přeji, ať si jí sjede. Zrovna tak každému přeji, ať si skočí v tandemu padákem, když bude mít tu příležitost nebo ať si vleze do zorbingové koule. Je to výborné odpoutání od stresu.
Kdybyste s tím ramenem šel k lékaři, dokázal byste se ovládnout a nemluvil byste dotyčnému lékaři do práce?
Přemysl Sobotka: O Velikonocích jsem se byl na běžkách rozloučit s Krkonošemi. Po dvou nebo třech dnech mi dramaticky opuchnul nárt, nemohl jsem šlápnout na nohu. Tak jsem šel k doktorovi, zaplatil jsem příslušný poplatek, a když mu přišel ten obrázek v digitální podobě tak jsme se na to dívali oba. A docela mě potěšilo, že jsem ještě věděl, jak se které kosti jmenují. Hlavně mě potěšilo, že tam nic nebylo. Shodli jsme se na tom oba dva.
Kde žije občan Přemysl Sobotka? Kde tráví svůj volný čas? Říkal jste, že Pražáka z vás neudělají.
Přemysl Sobotka: My to máme s manželkou docela komplikované tak jsme si to bydlení očíslovali. Jednička je byt v paneláku v Liberci, dvojka je v domě manželky v Harrachově – tam je to pro mne nádherný relaxační prostor, trojka je v Praze ve služebním bytě v paneláku a čtyřka jsou pro mne hotely na služebních cestách. Někdy se probouzím a říkám si Ježíši, kde jsem dneska. Mám ale to obrovské štěstí, že spím strašně dobře. V noci nekoukám do zdi a nepřemýšlím o tom, co jsem měl udělat lépe, nebo co jsem udělal špatně či co je potřeba řešit. To řeším až ráno, i když rána jsou pro mne strašně těžká, já totiž neumím vstávat.
Když jste tedy řekněme večer v Praze a zajdete s některým z kolegů na kafe, co říkáte před odchodem? Jdu domů? Zvykl jste si v Praze?
Přemysl Sobotka: Za ty roky jsem si na to prostředí zvyknul, manželka tam jezdí, pouze když se aktivně účastní některých akcí, které navštěvuje po mém boku. Jsem tam tedy sám. A, teď se mi ta věta nechce ani pronášet, já si tam můžu kouřit kde chci. Tam jsem absolutně v prostředí, kde můžu koukat na televizi a kouřit, večer si dám třeba s kamarádem přes chodbu skleničku vína a je mi dobře.
Co uděláte s volným časem? Řekněme, že vám vyjde volné odpoledne, jak jej strávíte podle svých představ?
Přemysl Sobotka: To je trošku idealistická představa. Jednak jsem pod systémem ochrany ústavních činitelů, takže to musí být po dohodě s ochrankou. A pokud mám opravdu volný čas tak ho trávím v Harrachově, kde mám „polní“ práce. To znamená, že posekám trávník a udělám ostatní běžné věci kolem domu. Někdy, když mám fakt štěstí, že třeba prší a nemůžu ven, tak ležím na gauči a odpočívám.
Jak často býváte v Liberci čistě soukromě? Abyste navštívil své přátelé a užil si trochu volného času se svými blízkými.
Přemysl Sobotka: Toho času je opravdu strašně málo, takže soukromí jsem téměř odepsal. Těch okamžiků, kdy si můžu úplně volně sednout a popovídat si s přáteli je velmi, velmi málo. Chybí mi to.
Když vás člověk potká někde na ulici je celkem dilema jak vás oslovit. Předsedou Senátu jste pět let, lékařem jste odhadem čtyři desetiletí, Přemyslem Sobotkou jste od narození. Čím se cítíte být nejvíc? Předsedou, doktorem nebo Přemyslem Sobotkou?
Přemysl Sobotka: Správně jste řekl Přemyslem. Shodou okolností se tady v politice pohybuje ještě jiný Sobotka, a to je Bohuslav. Ten je úplně jiný, jinak vypadá, jinak myslí a je z úplně jiné politické strany. Bohužel si to někdy novináři i lidé pletou. Přitom nevidím důvod, proč právě nás dva by si měl někdo plést. Takže já se nejvíc cítím Přemyslem Sobotkou. To je také co mě učil táta - važ si svého jména, nenech si ho poškodit a hlavně sám si ho nepoškozuj. Takže Přemysl Sobotka je to správné oslovení. Ten titul doktor je k tomu jediný dodatelný, ten mi nikdo nevezme. Všechno ostatní jsou volené funkce, které po skončení daného období buď obhájíte, nebo je prohráváte.
Má doktor Přemysl Sobotka ambici být někdy v budoucnu oslovován pane prezidente?
Přemysl Sobotka: Pokud bych dostal silný mandát od své politické strany, a pokud by to bylo s maximální podporou, tak bych se nezřekl ani této role. Naopak je to pro mne určitá výzva. Když jsem začínal s politikou, tak jsem si nikdy nepředstavoval, že budu ve funkci druhého ústavního činitele České republiky. A shodou okolností v ní už šestým rokem jsem.
Je vůbec reálné a technicky proveditelné, aby o budoucím prezidentovi v roce 2013 nerozhodoval parlament, ale lidé v referendu?
Přemysl Sobotka: Dva nebo tři roky zpátky jsem měl v Senátu velkou mezinárodní konferenci za účasti pěti lídrů našich parlamentních politických stran, všichni pomalu křičeli, jak chtějí přímou volbu prezidenta, jak chtějí dát šanci občanům. Teď budu na základě toho, co jsem si vyhodnotil trochu spekulovat. Pokud dopadnou špatně volby do Poslanecké sněmovny, tedy vyhraje je pan Paroubek s levicí, pokud dvoje volby do Senátu dopadnou dobře pro pana Paroubka, tak si dovedu jasně spočítat, že hlavu státu bude volit parlament a prezidentem bude pan Paroubek.
Komentáře
-
28. 5. 2010 12:31Po dlouhé době fakt dobrý rozhovor s politikem. Pana Sobotku mám rád, a doufám, že zůstane senátorem. Vlastně si ho umím představit i jako prezidenta. Nechápu, proč ODS nechce přímou volbu, když má takového kandidáta ve svých řadách.
